Podzimním veletrhem oslavíme 25 let veletrhů Antique!
25. 10. 2018
Letos na podzim je to právě 25 let, kdy Asociace starožitníků pořádá veletrhy Antique. V porovnání se stoletým výročím republiky to není moc, ale obchod se starožitnostmi se začal svobodně rozvíjet po více než čtyřicetileté pauze před třiceti lety a udržet se 25 let na trhu také něco znamená.
Nápad pořádat veletrhy zrealizovalo tehdejší vedení Asociace starožitníků v čele s prvním prezidentem Richardem Šubrtem na podzim 93 v krásné budově u Hybernů. Místo kousek od Obecního domu a Prašné brány bylo vybráno skvěle. Byla to událost sezóny, poprvé se zde představily téměř všechny v té době významné obchody a aukční domy. Poprvé tu došlo k setkání s tiskem i celou odbornou i laickou veřejností. Každý z nás, kdo jsme se této úžasné akce účastnili, na to máme své vzpomínky.
Proto mi dovolte osobní vsuvku. Jako studentka Rudolfinské akademie jsem byla vyslána maminkou, která měla obchod se starožitnostmi na Starém Městě, abych se na základě nabídky AS pro členy účastnila za naši firmu na expozici Asociace starožitníků výstavy. Do jedné ruky mi vtiskla tašku s bronzovými zlacenými hodinami s Kupidem a kopím, do druhé plížícího se bronzového tygra a legitimaci Asociace starožitníků. Když se mi po mnoha nesmělých dotazech u vchodu podařilo díky legitimaci AS proniknout na expozici Asociace, která už byla naistalována v neuvěřitelně elegantním stylu s proužkovanou tapetou a velkými pugéty květin, potlačila jsem rozpaky a seznámila se s udivenými kolegy, panem Uhlířem a paní Roušarovou, kteří v expozici vystavovali, vybalila svého tygra a hodiny a nainstalovala je tam, kam mi ukázali - hodiny na krásně zrestaurovanou barokní komodu pod obraz od Havránka v honosném zlatém rámu a tygra na zem vedle komody. Tím můj úkol skončil, a mohla bych jít patrně domů, jak mi kolegové Uhlíř a Roušarová doporučili, ale maminka mi dala za úkol se seznamovat, a tak jsem váhavě zůstala stát vedle expozice, abych nepřekážela, a rozhlížela jsem se po vší té nádheře, kterou byl palác u Hybernů naplněný, a usmívala se na budoucí kolegy z branže, kteří kolem mne spěchali s krabicemi v náručí, jak naváželi své zboží. V tu chvíli se uvolnila skoba ve zdi a těžký zlacený rám s Havránkem se převážil, spadl ze zdi a cestou dolů srazil mé hodiny s Kupidem a kopím, na které se napíchl a rotoval i s nimi podél komody, až nakonec oba dopadly na zem, respektive na tygra. Tu scénu ještě po letech vidím zpomaleně jako ve snu. Když přeskočím reakce mých spoluvystavovatelů, kteří odložili kávu a vyděšeně vyskočili z biedermeierovských židlí, popíšu až konec celé historky. Paní Hana volala restaurátory, ať si zase komodu odvezou, protože můj Kupid na ní udělal svým kopím příšerný šrám od shora dolů, a pan Uhlíř přemýšlel, co pověsí místo Havránka propíchnutého kopím a otlučeného od mohutných bronzových zad tygra. Ten se nevinně dál plížil na místě, které mu bylo určeno, a vedle něj na zemi vesele vyhrávaly celou nepoškozené hodiny s Kupidem a lehce ohnutým kopím.
Po takovém antre mě ani ve snu nenapadlo, že mě starožitníci někdy přijmou mezi sebe, natož pak, že budu devět let působit ve funkci prezidenta Asociace starožitníků a vystavovat dalších pětadvacet let. Zato jsem byla skvěle připravená na to, že se na veletrzích může stát cokoliv. A také na to, že pan Uhlíř bude pětadvacet let zdobit Antique nejelegantnější expozicí s pruhovanou tapetou, pugéty květin a romantickými obrazy ve zlatých rámech.
Během těch let přišly mezníky. Vystavovali jsme v Jízdárně Pražského hradu, po Hybernech přišel Obecní dům, po Obecním domě UMPRUM, až jsme našli i díky prof. Knižákovi na mnoho krásných let domov ve Výstavní síni Mánes. Byly to krásné doby se skvělými prodeji, bujným vystavovatelským večírkem a dlouhými debatami o obchodech v kavárně Mánesa, kdy jsme popíjeli gin s tonikem, přemýšleli, co vylepšit, dívali se na Národní dovadlo a Vltavu a zdravili vip i běžné návštěvníky, kterých chodívalo požehnaně. Až rekonstrukce nás přiměla se stěhovat, a pod křídla si nás vzala Novoměstská radnice na Karlově Náměstí v Praze, kde jsme dosud. Bylo to obtížné rozhodnutí, ale nakonec historické prostory radnice našemu Antiqu báječně sluší.
Za těch pětadvacet let se vystřídali manažeři veletrhu od Made in Publicity s.r.o., Kláry Kronbergerové, Lucie Šustkové po Kateřinu Schuch, prezidenti od Richarda Šubrta přese mne po Jana Neumanna, ředitelé Novoměstské radnice atd. Co však zůstává léta stejné, je naše administrátorka Radka Hrušková, kmenový sbor našich vystavovatelů z celé republiky, rozšířený o dnes již velmi úspěšné absolventy čtyřletého oboru Starožitník a absolventy Rudolfinské akademie, kteří se všichni snaží táhnout úroveň našeho starožitnického „svátku“, tedy veletrhu Antique, stále nahoru a přivážejí na každý veletrh nové věci i zprávy, jak se starožitnostem u nás daří. A díky bohu zůstává i naše věrné publikum, zákazníci i návštěvníci, kteří si znamenají termín dalšího veletrhu, a pokaždé se s nimi znovu setkáváme.
Všem těm jmenovaným vřele děkuji, protože bez nich by žádné 25. výročí nebylo, a doufám, že veletrhy Antique jednou oslaví 100 let tak, jako naše Republika.
Ing. Simona Šustková, 1. viceprezidentka AS
